Bývalý Humplíkův vodní mlýn č.p. 2 [ Mlýn vodní nebo větrný ]
Podle urbáře hranického panství z roku 1569 měl mlynář David z tehdejšího Zelcova mlýna ve Stříteži nad Ludinou (čp. 2) povinnost "každým rokem vykrmit vepře, aby se na sádlo hoditi mohl, a dopravit vrchnosti..." V roce 1675 je na tomto mlýně uvedena vdova po mlynáři Matesovi, ale už toho roku je zde mlynářem Jura (asi syn), domkář na vrchnostenské půdě, který drží tři kusy polí na Kučích. V roce 1820 zde byl mlynářem Ignác Němec, o sto let později pak Adolf Humplík, po němž dostal mlýn současný název. Začal zde v roce 1939, kdy mlýn převzal od Jana Plháka. Mlýn byl o jednom složení na nestálé vodě potoka Ludina. V roce 1942 byl pak mlýn úředně uzavřen na základě vyhlášky ministerstva zemědělství, které se snažilo korigovat množství zásob obilí a mouky. Toto nařízení postihlo většinu mlýnů ve zdejší oblasti. Mlýn byl používán v omezeném provozu (hlavně na šrotování obilí) ještě v padesátých letech 20. století. Podle přípisu okresního národního výboru z roku 1960 měla být provedena demontáž strojů a zařízení a jejich rozprodej, uvolněné prostory měly být dány k využití pro veřejné účely. Jelikož tehdejší JZD neprojevilo o tyto prostory zájem, zůstalo zařízení mlýna dosud v téměř původním stavu. Zařízení mlýna bylo postupem času mnohokrát přestavováno a modernizováno. Jako původní lze označit zbytky náhonu, lednici s replikou vodního kola, mlýnici s kamennou návodní zdí s otvorem pro hřídel kola, část hlavní dubové hřídele a většinu částí mohutné dřevěné "hranice", která nesla vlastní mlecí zařízení. Další úpravy, které lze podle použitých postupů modernizace datovat do poloviny a závěru 19. století, už měnily složení mlecího zařízení na "umělecké" či "amerikánské". Celý mlýn je jedinečným dokladem technického vývoje obilných mlýnů na Moravě. Je ojedinělou ukázkou maličkého uměleckého mlýna, poháněného až do konce činnosti jedním vodním kolem a využívajícího i po modernizaci velkou část zařízení starého mlýna se znaky 18. století.
